Dovolená

Jsem pracujícím již více než rok, ale až teď jsem si pořádně vychutnal dovolenou. Nechtěl jsem být o dovolené doma, ačkoliv by bylo hodně toho, co dělat, ale chtěl jsem se podívat do světa. Ne nijak daleko, zatím se spokojím s českou republikou, vždyť i zde je mnoho krás. A navíc bych se mohl podívat za mnohými kamarády a kamarádkami, které jsem už dlouho neviděl.

Nejprve bylo třeba zvolit vhodné datum. To se nabídlo samo – 29.6. se měl konat 1.Passat sraz, tak proč se nesrazit a potom vyrazit dál. Dalším problémem k vyřešení bylo kam všude jet. Stanovil jsem si tedy okruh míst, která bych rád navštívil, ale s tím, že ne všude se dostanu a naopak může ještě něco přibýt.

Naplánoval jsem si to přibližně takto: Lidice - Veltrusy – Hřensko – Sněžka – Ještěd – Ležáky – Praděd – Radhošť – Moravský Kras – Lednicko-Valtický areál – Lipno. S tím, že mě čeká zastávka v Lovosicích, Novém Městě nad Metují, Pardubicích, Rousínově, Pelhřimově, Železné Rudě, Klatovech a Plzni. V teoretickém záběru byla ještě Ostrava a Chodová Planá. Ne vše vyšlo, něco se pozměnilo a zbytek vyšel skvěle

V neděli 1.7. jsem se vydal „po stopách“ Frooda, cestou po dálnici na severozápad, do Lovosic. Zde jsem měl schůzku s první kamarádkou – schůzka dopadla moc dobře, od ní jsem potom k večeru odjížděl směrem na Děčín a pokračoval do Hřenska. Hledal jsem vhodný camp – jel jsem na Janov, pak dál přes Růžový vrch do České kamenice, mězi Česko a Srbskou kamenicí jsem našel camp „U Ferdinanda,“ kde jsem se ubytoval. Ubytování mě zde vyšlo na 30,- + 20,- za pivo Celý den je zde k dispozici teplá sprcha :) a krásné prostředí.

V pondělí jsem chtěl vyrazit po Hřensku a okolí na kole, bohužel však přišel déšť, jehož konec se předpokládal k večeru. Řekl jsem si tedy, že alespoň pěšky zajdu na Pravčickou bránu. Po příjezdu na nejbližší parkoviště jsem se vyděsil parkovného, rychle to otočil a vyrazil na cestu směr Liberec. Ačkoliv mi počasí nepřálo, mrholilo a byl na Ještědu mrak, riskl jsem to a ne Ještěd vyšel. Měl jsem alespoň trochu štěstí, trochu jsem si výhled užil. Poté jsem si pročítal historii Ještědu, přičemž přišel mrak a už nebylo vidět na krok. Pár hodinek jsem ještě procházel Libercem, občas i vysvitlo sluníčko, ale počasí se rychle měnilo a já mohl být rád, že jsem nechytil déšť Po „večeři“ jsem vyrazil znovu na cesty, tentokrát směrem na Hradec Králové.

Dvacet kilometrů před Hradcem jsem narazil na camp Milovice. Ubytoval jsem se (cenu za ubytování si již nepamatuji). Tento camp je moderně zařízen a velmi oblíben. Sprchy zde jsem na žetony (kus za 10,-). Jediným zklamáním bylo, že když jsem se chtěl osprchovat, tekla vždy studená voda.

V úterý ráno bylo poměrně hezké počasí, stále ubytován v Milovicích, vyrazil jsem na kole po okolních vesničkách, spíše se jenom trochu projet. Po návratu do campu (cca v 11hodin) opět netekla teplá voda, tak mi nezbylo než se vysprchovat ve studené … A pak rychle pryč – pokračoval jsem dál na HK. Musím pochválit dopravní systém HK, vše je dobře značeno a mají zde funkční zelenou vlnu semaforů, takže čistý průjezd. Jel jsem za další kamarádkou do Nového Města nad Metují. Schůzka opět super, jsem rád, že jsem tam jel a těch několik hodin tam strávil. Pozdě odpoledne jsem opět vyrazil na cestu, jel jsem do Pardubic. Zde jsem byl donucen na benzince zakoupit mapu s autocampy, protože jsem nechtěl bloudit po městě a okolí a hledat, jestli náhodou nenarazím na camp. Našel jsem camo kousek za Lázněmi Bohdaneč, tento camp Vám však vřele nedoporučuji. Za prvé sídlí poblíž nějaká rybníkářská společnost, je zde spousta rybníčků a ještě víc vychytralých komárů. Jen jsem otevřel dveře a měl jsem jich v autě deset. Navíc jejich štípance nezmizely ani po týdnu. Za druhé camp moc nefunguje, většina chatek v havarijním stavu, camp drží při životě pouze štamgasti v místní hospodě a občasné děckotéky. Aby se provoz campu trochu víc zaplatil, tak jsem za noc přispěl 90,- Kč. Sprchy jsou na bojlerech, takže musíte tam jít dřív než ostatní, jinak Vás čeká studená voda. Celé zařízení je ještě z dob socialismu a záchody tam příšerně smrdí. Jakože vydržím hodně, na ty záchody jsem se bál chodit.

Ve středu jsem se probudil poměrně pozdě, počasí zachmuřené, semtam déšť. Potřeboval jsem natankovat benzin, takže jsem se jal hledat poštu, abych si vybral peníze. Samozřejmě na kole. Musím pochválit Pardubice a okolí, dobře propracovaný systém cyklostezek, ačkoliv ne dokonale. První věc, kterou musím vytknout je občas chybějící značení – místy jsem byl nucen se orientovat intuicí. Další věc, kterou jsem marně hledal, byly ukazatele na poštu. Projel jsem skoro celé město a nenarazil jsem na jediný ukazatel. Když jsem to vzdal a jel se podívat po náměstí, kde jsem se měl později setkat s Froodem, náhodou jsem jednu poštu objevil. Také jsem si všiml, že v Pardubicích mají u řidičů větší respekt cyklisté než chodci, což chodci oplácejí nerespektováním cyklistů.

Po návratu do campu jsem si dal sprchu a vyrazil na další schůzku s kamarádkou. Tentokráte to byla schůzka v Kuněticích s výstupem na jediný kopec v okolí, Kunětickou Horu. Tato schůzka byla trochu zklamáním ještě než začala, kamarádka mi poslala SMS, že má čas jen do určité hodiny, pak je objednaná na nehty. Škoda. Dali jsme si ještě zmrzlinu a každý šel zase dál. Jinak moc příjemná a hezká dívka, roztomile malinká

Na druhou stranu jsem to ale stihl přesně zase vlézt na kolo a dojet do Pardubic na náměstí a pak na pivko s Froodem. Dobře jsme pokecali, ještě jsem pozdravil jeho ženu a velmi unaven jsem dojel zpět do campu, zaplatil dalších 90,- Kč… a zjistil jsem, že jsem nemohl pořádně spát, protože v campu právě řádila děckotéka. Sice jsem ze začátku přemýšlel, že se tam zajdu podívat, ale když jsem chvilku poslouchal repertoár, připomnělo mi to jeden Ašský club a nikam jsem nešel. Navíc jsem byl fakt unaven, tak bych tam stejně jenom seděl.

A přišel smolný čtvrtek. Počasí hned od rána nestálo za nic. Jen co jsem se osprchoval, měl jsem druhou sprchu cestou k autu. A takhle se to táhlo dál. Ten den jsem se chtěl podívat na Praděd, Frood vřele doporučoval, ale když jsem viděl ty neuvěřitelné mraky severně od Šumperky, vzdal jsem to a rozhodl se pro Radhošť. Jen co jsem přijel do Rožnova, bylo mi jasné, že jsem absolvoval zbytečnou cestu. Nad kopcem bouřka a každou chvíli slejvák. Tak snad jindy, otočil jsem to a vydal se za babi a za dědou, jinam už to stejně nemělo význam. Cesta dobrá, až půl kilometru před sjezdem na Rousínov mi něco ťuklo do podlahy. Ze začátku jsem měl za to, že asi jenom nějaký kamínek. Až když jsem sjížděl z dálnice, všiml jsem si prosvítající kontrolky dobíjení, při vyšších otáčkách zhasla. Pochopil jsem, že je zle. Dojel jsem na benzinku, otevřel kapotu a… zjistil jsem, že mi upadl šroubek, který drží napínák alternátoru u motoru. Nouzově jsem ho připáskoval zpět a dojel těch pár kilometrů k prarodičům. Děda mi pak z dílny daroval jiný šroubek. Večer jsem ze zpráv zjistil, že kdybych chtěl na ten Radhošť za každou cenu, stejně by to nestálo za to, protože kopec byl obklopen poutníky a byl problém se tam nějak propasírovat. Prostě Cyril a Metoděj…

V pátek před polednem jsem opět vyrazil na cestu – směr Lednicko-Valtický areál. Moc hezké místo, neprojel jsem ho sice (na kole) celý, ale i tak jsem najel přes 100km i s projížďkou po okolí (na Nové Mlýny – přímo u přehrady stojí B2 hatchback před faceliftem bez značek – možná by majitel prodal na ND ? ). Dále má cesta pokračovala do Jihlavy nabrat benzin. Trošku mě znervoznilo uzavření části silnice a nutnost dojet na ONO přes město. Na benzince se objevila druhá porucha – nabral jsem plnou, ale startér se na mě vykašlal (špatná kostra, dělá mi to už delší dobu, ale vždycky se po chvilce chytil, teď ne). Začal jsem roztlačovat, pomohl mi náhodný kolemjdoucí, kluk, který tam dojel v zeleném Golfu 4 – tímto mu ještě jednou děkuji. Další trasa vedla do Pelhřimova a dále do přilehlé vesničky, kde jsem se setkal s Chudým farmářem. Pokecali jsme a když jsme se loučili,vyšla jeho maminka a pozvala mě na guláš. Nebudu to protahovat, nakonec jsem tam přespal do druhého dne. Moc milá rodina. Sice jsem si tam připadal trochu jako marťan, protože mají rozestavěný dům a já neměl ani jak jim alespoň trochu pomoct,ale holt jsem s ničím takovým dopředu nepočítal.

Odtud jsem pokračoval na České Budějovice a dál směr Lipno. U Lipenské přehrady se mi bohužel nepodařilo nikde zaparkovat, pokračoval jsem tedy do Železné rudy. Zde jsem se chtěl setkat s další kamarádkou, to však nevyšlo. Navíc byla sobota, všude plno turistů, tak jsem se i na Špičák vykašlal a jel do Klatov. Odpočinul jsem si a náhodou jsem natrefil na pouť. Hezké odreagování od cestování, ale potom mě čekala ještě cesta do vesničky poblíž Bezvěrova, kde byla další kamarádka. Fungovala zde jako pracovnice v dětském táboře. Jsem rád, že jsem tam jel, od střední školy jsem ji neviděl a bylo to moc fajn setkání. Jen škoda, že neměla víc času. Pak jsem přijel do Plzně… Myslel jsem si, že bych se setkal ještě s někým z dob střední školy, ale nikdo nebral telefony, tak jsem si jel jenom něco koupit k jídlu s tím, že už pojedu dom. U obchoďáku jsem náhodou potkal bývalého spolužáka, který šel s přítelkyní do kina. Chvilku jsem o tom přemýšlel, a pak jsem se rozhodl, že taky ještě ten den půjdu do kina. Najedl jsem se, koupil lístek a kouknul na Dannyho parťáky 3 v původném znění s titulkama. (Jako film už nicmoc, ale v tom původním znění to bylo špičkový).

Po filmu (kousek po půlnoci) jsem vyrazil domů. Byl jsem dost unaven, tak jsem v Nýřanech nabral plnou a dvě hodinky se prospal. Dojel jsem ve čtyři ráno, velmi vyčerpán, být to ještě 20km, tak se ještě někde prospím. A tím moje DOVOLENá končí. Závěrem jenom upřesním, že jsem neměl nic přesně naplánováno, kempy jsem hledal až k večeru, v kempech jsem spal pouze v autě. Za celou dovolenou jsem najel autem přes 2000km, na kole pak 350km. Spotřeba (1.8i) první dvě nádrže cca 7l/100km. Třetí nádrž (od Jihlavy) byla horší, zhruba 10l/100km. To bylo způsobeno nerovnoměrnou jízdou na lipensku a šumavě (turisti zdržovali). Celá DOVOLENá byla moc fajn, jsem rád, že jsem tuto cestu podnikl a příště chci určitě něco takového zopakovat, jen bych rád o týden déle. Navíc je spousta míst, které jsem zatím nenavštívil a to chci v budoucnu změnit.