Ventilátory

Ventilátor topení

Tento ventilátor byl ve Volkswagenu koncipován jako výměnný díl. Nepočítal ose tedy s opravami. Z toho vyplývá, že je konstrukčně proveden nerozebíratelně (to neplatí doslova, rozebíratelný je, ale není to nic pohodlného).

Proč ventilátor neopravovat:

Jestliže jsem tě právě od domácí opravy odradil, nebo se tomu tak stane v průběhu článku, zde je seznam aut, do kterých se používal stejný ventilátor jako u PASSAT B2:

Tak, konečně se dostaneme k samotné rozborce. Popíšu zde jen rozebrání, protože složení ventilátoru je v podstatě jen opačný postup. Nejprve je nutné ventilátor vyndat z auta. Pro neznalé se nachází uprostřed pod čelním sklem (od motorového prostoru). Přes něj je filtr hrubých nečistot (bílý perforovaný plastový kryt) – ten je přichycen v úhlopříčce dvěma samořezy s šestihrannou hlavou 8mm (dalšími dvěma stejnými šrouby je ke karoserii upevněn i blok vzduchotechniky topení).

Umí­stění ventilátoru

Ventilátor je to tělesa vzduchotechniky připevněn jen jedním samořezným šroubem s křížovou hlavou na čelní straně (pod odporníkem). Na druhé straně drží pomocí dvou pacek zasunutých do výlisku v těle vzduchotechniky. Odporník se sundá odtažením jedné z nožiček plíšku, pak jde šroubek povolit. Vpravo (při pohledu od motoru) je připojena k ventilátoru elektrika – jedná se o nožové kontakty, tzv. fastony. Ty se jen vysunou (na + a – se nemusí dávat pozor, nelze je přehodit).

upevnění ventilátoru

Nyní ventilátor stačí pootočit o 90° doleva (pohled od motoru). Ventilátor se vykloní směrem k sobě a metodou nějakToKu*vaVenJítMusí vytáhni ven (jednodušeji to jde, pokud se povolí těleso vzduchotechniky, to se ale potom zase špatně šroubuje zpět). Důležité je vědět, že to nějak jde .

Pootočit, vyklonit a vyndat... (zde je chybně natočen doprava)

Teď máš před sebou samotný ventilátor. Nyní je záhodno rozpůlit plastový kryt vrtule. Ten je spojen plastovými jazýčky a jde co vcelku dobře. Zůstane jen menší část s motorem a ventilátorem. Při pohledu od strany motoru je vidět, že motor je k plastu chycen dvěma pružnými dráty. Ty vycvakni šroubovákem ven.

Uvnitř je vidět pružina, která drží motor v plastovém pouzdře

Oddeklovaný ventilátor

Nyní přichází na řadu věc to velmi úžasná a skvělá – a sice vyťuknout vrtuli ventilátoru. Umísti ventilátor na rozevřený svěrák tak, aby motor byl volně. Přes měkčí materiál (hliník,měď, měkčí železo) několikrát ťuknout do hřídele. Nechce to lechtat, ale není to zatloukání hřebíků na jeden pokus. Mělo by to jít celkem dobře. Může se ale stát, že se nebude vysouvat zároveň motorek, ale hřídel sjede i z rotoru. Viz obrázek – ale není to žádná tragédie, lze to vrátit ťukancem obráceným.

Oooops, hří­del n??m trošičku moc vyjel (vpravo)

Nyní je vhodné zmínit, že při skládání ventilátoru zpět je dobrý nejprve nasunout motor do plastu, uchytit jej těmi pružnými drátky a až nakonec nalisovat vrtulku. Ale dál k rozebírání ventilátoru. Teďko je výsledek ten, že je motor ještě v plastovém pouzdru. Měl by jít celkem snadno ven, občas ale kvůli korozi a letům to ven jde hůř. Nic hrozného.

Před rozborkou motoru nejprve sundej pružiny z uhlíků. Nad uhlíky je plíšek (často už orezlý), který se vycvakne a vyskočí pružinka. Případně vytáhni uhlíky trochu ven. Pokud už jsou dost malé (hodně hluboko), tak je to znamení, že jsou buď KO, nebo případná oprava bude jen krátkodobá.

Jestli uhlíky trochu stojí za pokračování v práci (a nebudou se měnit uhlíky), pak doporučuji sundat uložení na druhé straně motoru. Ložisko je v tvarovaném plechu, který je do pouzdra motoru vsazen a zajištěný roztemováním. Vyndat se to dá jednoduše – používám starý ostrý plochý šroubovák, který naťuknu pod packy onoho plechu- takto se to dá sundat. Jak to celé drží, se snadno pochopí a při skládání to už nedělá problémy.

Detail spoje

Poslední krok je už jenom vysunout hřídel. Na hřídeli u uhlíků je podložka a pružinové zajištění hřídele proti posunu. Jde to snadno dolů. Při stahování ložiska na opačné straně může být třeba obrousit korozi na vrcholu hřídele, aby ložisko šlo stáhnout.

A nyní to nejhorší. Ložiska jsou zde kluzná, pochromovaný hřídel uložený v bronzovém pouzdře. Hřídel i vnitřek bronzových uložení je nutné pořádně vyčistit. Pokud je už pochromování poškozený, nebo má hřídel v uložení vůli, tak v podstatě nemá význam dál pokračovat. Sice ventilátor fungovat bude, ale problémy se velmi brzy vrátí. Tento typ uložení je sice smýšlen jako uložení bez nutnosti přimazávání, pokud ale klouzání pomůžeme tenoučkou vrstvičkou kvalitní vazelíny, nic se tím nezkazí. Před složením ještě doporučuji zkontrolovat komutátor rotoru (takový ten měděný „prstýnek“ rozdělený na několik částí) – bude již poněkud vydřený. Jestli už místy prosvítá podklad, nemá význam motor skládat – motor již nepoběží nebo má před sebou nanejvýš několik posledních hodin chodu.

Rozloženo