Zámky

Dva klíče na jedno auto?

Nedávno jsem se opět přesvědčil o nešvaru „předchozích majitelů“ nebo nouzových řešení. Jedná se o sadu několika (nejčastěji dvou, někdy ale i více) klíčů k jednomu autu. Běžný výskyt tohoto problému je dán buď výměnou ulomené kliky, dveří kufru nebo karoserie.

Nejčastější následek je po výměně karoserie. Tehdy zůstává často na nové karoserii jen spínač zapalování. Kliky a ZáMKY dveří se pak často použily ze starého vozu. V tomhle případě je jeden klíč k zapalování a zbytek na dveře a víko nádrže. Nejschůdnější cestou je upravit ZáMKY ve dveřích. Spínač zapalování jsem ani rozebrat nezkoušel, nemluvě o nutnosti značně rozebrat část interiéru auta.

Krok 1: sundat kliky a ZáMKY z auta.
Kliky bočních dveří jsou celkem jednoduché – drží na dvou šroubech. Jeden je vidět na otevřených dveřích zboku (pokud není vidět, doporučuji z něj odstranit nános špíny). Druhý šroub je schován vně kliky, pod ozdobnou lištou (chromovou či černou). Lišta se odstraní slabším plochým šroubováčkem a jemným zapáčením na širším konci lišty (u zámku). Po uvolnění za kliku zatáhněte jako byste dveře otevírali. Tím se zadní část odlepí od dveří. Na slabším konci kliky je háček – kvůli němu je nutné nyní posunout kliku směrem dopředu (ve směru jízdy). Teď už vyndání kliky nic nebrání (u předních dveří se možná bude trochu šprajcovat páčky odemykání/zamykání – stačí trochu kliku sklonit a je to ). Jak sundat víčko nádrže ví zde snad každý Sundání zámku na víku kufru je potom věcí individuální. Každopádně u VW vždy platí, že je zámek připevněn buď šroubem (nebo více) anebo mechanickou zarážkou (je nutné odšroubovat šroubek ze středu zámku, popřípadě vytáhnout závlačku či segrovku).

Krok 2: rozebrání zámku dveří (všech)

ZáMKY jsou koncipovány tak, že vložka je volně vložena do plastu nebo odlitku samotné kliky. Zajištění proti vysunutí vložky je provedeno nejčastěji přišroubovanou páčkou pro ovládání zamknutí/odemknutí samotného mechanizmu na dveřích (viz foto).

Nyní je záhodné ve vložce nemít zasunutý klíč. S tím totiž jde vytahování stavítek celkem obtížně. Stavítka opatrně vytahujte. Půjde to možná obtížně, jelikož většinou je v nich stará zaschlá vazelína. Pokud půjdou ven hladce, tak pozor aby nevypadly pružinky (jde o pružinky pod stavítky).

Pokud je vazelína zatuhlá, tak by bylo vhodné vytáhnout také ty pružinky stavítek. K tomu je třeba něco tenkého a pevného, například jehla nebo špendlík s ohnutou špičkou. Starou vazelínu ze stavítek, pružinek i vložky důkladně vyčistěte.

Krok3: sestavení zámku podle klíče
Když vyskládáte stavítka vedle sebe, všimnete si, že každé má uvnitř trochu jiné vybrání. Stavítko s malým vybráním jsou do prohlubně na klíči a naopak stavítko s velkým vybráním na vrchol na klíči. Doporučuji postupovat od konce klíče. Správnost stavítka ve své pozici se zkusí jednoduše – zasunutím klíče: stavítko by potom nemělo na žádné straně přesahovat přes kruhový profil vložky. (u starších klik malé přesahy nevadí, to je však nutné vyzkoušet v klice – bude-li se vložka otáčet, je to OK)

Někdy se stane, že stavítka nebo klíč už jsou dost opotřebované, nebo nejsou stavítka pro nový klíč vhodně zkombinovaná. Zde jsou potom dvě možnosti úpravy:
1) výchylky stavítek jsou malé: vyčuhující konce stavítek lze mírně ubrousit. Přibrušování dělejte opatrně, jen do té míry, ať stavítko nepřekáží otáčení vložky
2) Stavítko kouká až moc. Zde nezbývá než stavítko vyhodit. Nezapomeňte ale vyndat i pružinku. Obě tyto úpravy mají své úskalí: zvyšuje se počet klíčů, kterými lze zámek odemknout. Je to tedy na konkrétním zvážení, jestli se to vyplatí oproti riziku odemčení auta někým cizím. Tuto úpravu nedoporučuji provádět lidem, kteří mají auto „leštěnku“ nebo vzácnou úpravu – lákadlo pro zloděje.

Při skládání vložky stavítka i pružinky řádně promažte. Zkoušel jsem klasickou bílou vazelínou, ale ta po roce začíná vysychat. Po dvou letech jako by tam žádná nebyla. Nyní jsem zkusil kvalitnější vazelínu – tu, která se dodává v setech pro výměnu ložisek zadních kol (pokud s ní budu mít špatnou zkušenost, tak mám ještě speciálnější vazelínu- originální pro převodovku řízení). Jaký bude výsledek, to uvidíme…

Krok 4: Rozebrání zámku víčka nádrže
U víčka nádrže mi to dalo chvilku zabrat, než jsem zjistil, jak jej rozebrat. Měl jsem jen jeden pokus, naštěstí to vyšlo. První, základní krok je z víčka vydolovat vložku. Zde je nutno oddělit plastový vrchní kryt od kovového těla. Volkswagen to vyřešil jednoduše – plast je prostě jen nacvaklý. S pomocí šroubováku jde „odpáčit“.

Po sundání plastového krytu ven vyskočí vložka a pružina. Vložka ale ještě není úplně celá odkrytá, je uložena v pouzdře, na jehož konci je čep, jehož zasunutí do pouzdra způsobí, že se zamčené víčko jen volně protáčí a nelze jej z hrdla sundat. Vložku lze ven vysunout po vytažení drátové závlačky. Vložka je naprosto totožná jako ve dveřích, jen bývá v lepším stavu (nezatuhlá stavítka a pružinky).

---

Mechanika kliky

Pokud chcete očistit a důkladně promazat celý mechanizmus vnější kliky, potom si přeneste kliky do teplé dílny. Obal kliky je plastový a vnitřní, pracovní část, je vyrobena z lehkých slitin. Připočítejte k tomu jejich stáří a je docela jasné, že zkoušet rozebrat promrzlou kliku nemusí být ideální řešení.

Pokud není na práci dostatek času, stačí jen tenkým nástrojem vybrat co nejvíce špíny a staré vazelíny a všechny pohyblivé části řádně promazav vazelínou novou. Tohle řešení je sice rychlé, ale ne moc účinné. Lepší je kliku kompletně rozdělat, očistit a obrousit případnou korozi.

Rozborka kliky není nijak složitá – do vhodného svěráku kliku upneme za kovovou část a vyrazíme čep1 (viz obrázek). Nyní můžeme odstranit šroub, který přidržuje kovovou a plastovou část pohromadě. Dvěma šroubováky pak zapáčíme na delších stranách kovové části kliky – mezi plastem a kovem. Tím vyhneme plastové zobáčky a mechanizmus krásně vysuneme ven. (toto sice dělat nemusíme, ale bez plastového obalu se servisní činnost dělá o něco lépe a bez případného poškození plastu). Nyní je třeba odstranit čep2. Ten je na jednom konci roznýtován. Já jsem to roznýtování odvrtal a čep opatrně vyrazil.

V tuto chvíli máme na stole páku kliky, pružinu, dva čepy, páku ovládání otevírání, odlitek, šroubek a krycí plast. Vše se řádně očistí od starých vazelín, prachu a případné koroze. Všechny pohyblivé části řádně namažte kvalitní vazelínou (viz výše - skládání stavítek do vložek). Zkontrolujte hybnost pružiny. Pokud je ještě funkční (nepraskne), řádně ji namažte i zevnitř. Pokud je již tak špatná, že praskne, nezbude nic jiného, než sehnat jakoukoliv jinou kliku – pružiny jsou plně záměnné.

Postup poskládání kliky je opačný, než rozebírání. Jestli jste čep2 také odvrtali, tak na nevrtané části čepu důlčíkem jemně naklepněte trochu materiálu z hliníkového tělesa směrem do díry s čepem. To je náhradní opatření proti vysunutí čepu.

Poslední, co by se mělo udělat, je zkontrolovat těsnění na klikách – to jsou takové ty plastové nebo gumové podložky mezi klikou a karoserií. Pokud je některá již prasklá, je vhodné sehnat jinde jinou, v lepším stavu. Co se levá/pravá týče, je to zcela jedno. Toto těsnění má mimo jiné vliv na zatékání vody do mechanizmu zámku. Když neteče voda do mechanizmu, nehrozí, že by tam mohla zamrznout.

---

Připojení dálkového ovládání na originální centrální zamykání

Předem upozorňuji, že tuto činnost by někteří měli přenechat zkušenějším lidem. Jedná se zde o práci s elektřinou, která sice nemůže sama o sobě zabít nebo zranit, ale neodborným zásahem může dojít ke zkratu a následnému požáru!

Myšlenka připojení dálkového ovládání je velmi prostá. Čím starší centrální zamykání, tím méně u něj bylo počítáno s možností dálkového ovládání. Do roku cca 1988 se dá říct, že prakticky vůbec se s tím nepočítalo. Proto zde musíme vyloučit možnost, že se jen nějaké dráty z jednotky DO zapojí do nějakého konektoru na jednotce CZ.

Prvním krokem je koupě DO. Již zde se lze dopustit chyby. Pokud je ve voze nainstalováno vzduchové CZ, pak je třeba koupit DO, které umí tzv. „dlouhý impulz“. Jde o to, že než CZ odemkne či zamkne, trvá to podstatně déle, než u elektrického CZ. Pokud by tedy impulz pro např. odemčení byl moc krátký, CZ nestihne po dobu impulzu odemknout. Přepínač v předních dveřích tak zůstane na poloze „zamčeno“. Po skončení impulzu tak vlastně CZ dostane okamžitě signál „zamknout“.

Při koupi se tedy pokud možno poraďte s prodejcem, ten doporučí vhodný typ, který umí i dlouhý signál. (Pozn.: dlouhý impulz si zvládne u některých jednotek dodělat každý, kdo se trochu vyzná v elektronice). Instalaci zařízení potom proveďte samozřejmě podle návodu. Opět musím připomenout upozornění výše, že neodborná montáž může způsobit i požár.

Tak, nyní jsme v situaci, kdy máme v autě nainstalované DO a kousek vedle řídící jednotku centrálu (u vzduchových CZ je součástí kompresoru – ten je nejčastěji umístěn v zadní části vozu). Původní centrály našich stařešinek mají ovládání jednoduše, napájecí + jde do dveří, kde je přepínán na vodič pro odemykání nebo zamykání. Dálkovým ovládáním jednoduše přepínač ve dveřích „nahradíme“ – viz schéma zapojení.

Ještě tu mám jednu poznámku: Originální centrální zamykání u B2 (a pravděpodobně i G2 a podobně) NEMÁ vzduchem ovládané táhlo ve dveřích řidiče a nemá přepínač ve dveřích spolujezdce (to je ale platné jen pro odemykání klíčem). Problém je tedy v tom, že po odemčení přes DO zůstanou zamknuty dveře řidiče a naopak – při zamčení se dveře u řidiče nezamknou! Řešení existuje, není ale úplně jednoduché. Je nutné sehnat ještě jedno vzduchové táhlo (jde i z G3) a trochu pořešit spojení spínače a vzduchové části. Není to nic extrémně složitého, chce si to jen trochu vyhrát. Již mi to několik let funguje