B3 killer

Byl pátek 25.4.08, asi 16hodin. Seděl jsem s tátou v hospodě ve Velkém Beranově (u Jihlavy). Na zdi nad naším stolem mne zaujala reklamní cedule Staropramenu. Bylo na ní napsáno „cos naposled udělal jinak?“ Tento text nemohl vyvolat nic jiného, než hořké pousmání, měl jsem za sebou velmi rušné (a krušné) chvíle, kdy bylo vše úplně jinak než by mělo…

133,6 – to číslo asi nikdy nezapomenu. Tam se to vše odehrálo. Když jsem se toho dne, v půl druhé odpoledne, k tomuto místu blížil, předjížděl jsem zrovna kamion. Nejel jsem jak se říká „jak hovadí“, ale i tak příliš rychle. Byl to poněkud deštivý den a já si při předjíždění říkal, že kamionu od kol stříká až moc vody. Jel jsem 130km/h a to jsem tušil, že je moc. Jak jsem kamion předjel, chtěl jsem zpomalit a zařadit se do pravého pruhu.

To byla ta chyba. Jak jsem ubral plyn, zřejmě náš dieselový motor až moc přibrzdil kola a to na mokré silnici znamenalo vstupenku na klouzačku.Auto se stalo neovladatelným a my se řítili do pravého pruhu na svodidla. Jela tam jakási odtahovka nebo něco podobného a my se řítili přímo na ni, jeli jsme znatelně rychleji.

Samozřejmě jsem se dosnažil smyk vytočit, ale přehnal jsem to. Bohužel si toho moc nepamatuji, ale táta mi potvrdil, že jsem volant přetočil až moc. Samozřejmě že se v pravém pruhu přední kola „chytly,“ čímž byl dán konec naší cesty. V mžiku jsme se přetočili na středová svodidla a vlítli do nich. To je úsek, ze kterého si pamatuji jen slabý náraz do hlavy, z boku. Potom až moment, kdy jsme zadní částí zastavili o svodidla.

Zůstali jsme stát napříč levého pruhu. Nezranění, jediní poškození. Já jsem běžel umístit trojúhelník asi 100m zpět, táta zatím volal policii. Potom rychle za krajní svodidla a čekat. Policie přijela celkem rychle a my se dali do odklizení toho nejhoršího bordelu. Až v tuto dobu jsme stačili více obhlédnout škody. Zbytečnosti jako přední nárazník, maska, světla apod. zůstaly napasované ve svodidlech, baterka, chladič, nádobka vstřikovačů a další drobnosti přeběhly za krajní svodidla. Motor vypadal nedotčen, jen plast na alternátoru byl prasklý. Vyvrácené levé kolo, motor utržený ze silentbloků, ale ne ze všech, ještě držel. Pravý zadní bok zdemolovaný. Sklo neprasklo žádné, interiér téměř nehnutý. Všiml jsem si jen zlomené podlahy pod sedadlem řidiče a něco dostal i středový tunel, popraskaly některé plasty. Pravé přední dveře šlo trochu hůř otvírat.

Samozřejmě nám začalo hustě pršet, takže jsme my i páni policajti řádně promočení. Jela kolem náhodou odtahovka, takže odtažení auta naštěstí bylo dost rychlé, takže jsme moc dlouho na dálnici nepřekáželi. Všichni Jsme byli moc rádi, že se nikomu nic nestalo, ani nebyla poškozená jiná vozidla. Musím poděkovat oněm policistům, že nám pomohli, všechno rychle sepsali, vyřídili, pomohli a poradili. S autem se nedalo dělat nic jiného, než nechat zrušit, jeho osud skončil na vrakovišti ve Velkém Beranově.

I když se nic vážného nestalo, bylo to velmi nepříjemné. Vědomí, kolik lidí jsem ohrozil, co všechno se mohlo stát, kdyby ostatní řidiči nezareagovali včas, je příčinou žaludeční nevolnosti. Když jdu večer spát, vše se mi vybaví, celá ta bezmoc, i ta rychlost s jakou se to seběhlo i to že jsem tolik lidí ohrozil. Měl jsem obrovské štěstí! Teď velmi zvažuji školu smyku více než dřív. Jezděte všichni opatrně, nepřeji vám zažít co jsem zažil, a stále ještě zažívám, nestojí to za to…

Fotky jsme bohužel nepořídili, v té situaci jsme na to vůbec nepomysleli. Ale vím, že jsme několikrát vyfoceni byli kolemjedoucími vozy, tak kdybych náhodou něco objevil, přidám...