Náš partner pro povinné ručení pojišťovací auto makléř. www.auto-makler.cz
>>> více ... <<<
de vlajka Dnes je: čtvrtek 28.03.2024 :: Svátek má: Soňa, zítra: Taťána   
VW OLDIES CLUB
Přihlásit se Uživatelské jméno: Heslo:
Registrace :: Ztracené heslo
Pro správné a funkční přihlášení je nutné mít ve svém prohlížeči zapnuté cookies!! Jak zapnout cookies?
Brouk, Caddy, Derby, Golf, Jetta, LT, Passat, Polo, Scirocco, Transporter, ... µCHAT: Přístup do µChatu je omezen jen pro přihlášené uživatele!
 
Úvodní strana VW OLDIES CLUB Srazy STAŘEŠINEK Fórum Články Fotogalerie Kalendář Uživatelé Odkazy Kontakt VW Oldies on Google+ VW Oldies on FACEBOOK

Jiné weby

Náhodné foto

Návštěvy

ONLINE: 103

DNES: 229
CELKEM: 895035

Web spuštěn 20.1.07 22:00
Na nové adrese: 11.1.08 1:00

Uživatelé

Registrováno: 662
Přítomno: 0
Nejnovější: Pajisb

ONLINE UŽIVATELÉ:

Rekordy návštěv:
Zároveň připojeno: 394
Za 1 den: 3402
Zároveň přihlášených členů: 13

VW Stařešinky 6

Aneb jak to bylo o víkendu 17.-19.9. v kempu Dřenice u Chebu


Ač termín konání srazu byl jednoznačně 17.-19.9.2010, pro některé z nás sraz, respektive práce kolem, začal již několik měsíců dopředu. Kolem tohoto srazu jsme měli zatím nejvíce práce v historii. Jen pro představu: autem se najezdilo přes 1000km a příprava soutěží každému zabrala několik dní čisté práce. Bohužel na poslední chvíli padla možnost společného focení na Sokolovském zámku. A to vinou úředníků, kteří vše schválili a podepsali, jen zapomněli ověřit, zda matrika nemá zámek zabookovaný pro svatbu. To že zámek padá jsem se dozvěděl až ve čtvrtek 16.9., tedy den před srazem.

Pro mne, Frooda a Drobka začal samotný sraz již ve čtvrtek 16.9., kdy přijeli předčasně k nám do Studánky. Zde jsme ještě s pomocí Drobkovi ženy Magdy a Froodova tchána Kocmana připravili poslední drobnosti na sraz. Připravila se velká zásoba masa a dodělávaly drobné propriety jako nalakování VW OLDIES FOSCHEN STAR.


masíčko na sraz

vw dvorek ve Studánce

ve Studánce na dvorku, odlehčení Drobkova auta

Odjezd na sraz byl oproti plánu poněkud opožděný a k našemu překvapení na místě již bylo několik prvních nedočkavců. Hned jsme se pustili společnými silami do příprav. Drobek přivezl dva velké pártystany, jejichž rozložení se ukázalo dílem okamžiku. Vynášeli jsme zásoby, připravovali sezení, dolaďovali poslední drobnosti…. Ani nevím, kdo všechno nám tam pomohl, každopádně každá ruka byla dobrá a díky za to.

Páteční večer se již odehrával v klasickém duchu. Opět se ukázalo mnoho nových tváří a jak jsem si stačil všimnout, mnoho z nich se rádo připojilo do debat nejen kolem aut. Večer utíkal velmi rychle, popíjení piva a klábosení krásně večerní čas zkrátili a poněkud se tím podařilo i zahnat vlezlý chlad západočeského září. Když pozdě v noci dorazili i poslední opozdilci z Plzeňska a Pardubicka, zavřela se brána a brzy se šlo na kutě.

Jsme velmi rádi, že jsme mohli na srazu přivítat i tři německé posádky. Povýšili jsme tak vlastně sraz na mezinárodní akci. Během pátečního večera a sobotního rána dorazili Schmidtla s rodinou, Walter s přívěsem Eriba a v sobotu ráno i Tommy, tentokrát však bez Marie, která kvůli brzkému porodu musela zůstat doma.


Posádky z německa

Sobotní ráno naznačovalo, že tento den bude ve znamení krásného počasí. To se také vyplnilo. Snad na tom měl svou zásluhu i náš ministr počasí Ádík. Odjezd byl naplánován na 10.00, což nám samozřejmě o chvíli nevyšlo. Alespoň stihli přijet i všichni ti, kdož stihnout chtěli. Bohužel jen posádka VWolfa a Break.Girl se svým ještě čerstvým přírůstkem do rodiny dorazila poněkud později.Tak si bohužel s námi sraz neužili. Snad lépe to vyjde, až bude sraz na Plzeňsku.

Při výjezdu z kempu jsme museli ještě vyřešit jistého Carlose K., jenžto neměl zaplacené ubytování. Paní recepční se tvářila na tuto skutečnost velmi přísně. Za uši jsem jej tam dotáhl a mohli jsme vyrazit. No, nemohli. Ono jen co jsme vyjeli, tak mne zastavil Frood s tím, že musíme chvilku počkat. Kung-Pao totiž usel měnit prázdné kolo. Jako kdyby, kluk ušatá, se nenápadně připravoval na druhou část sobotního programu, soutěže.

Trasa spanilé jízdy vedla směr Sokolov po rychlostní silnici R6. Štrůdl aut byl velmi dlouhý. A protože jsme jeli pomalu, mohlo si naši kolonu prohlédnout mnoho nestranných řidičů. A jistě obdivovali. Společné foto se místo Sokolovského zámku odehrávalo na náhradním místě, téměř nepoužívané, z části uzavřené původní silnice I/6, kde jsme společně zabrali jeden jízdní pruh.


spanilá jízda, focení

Další část cesty vedla do Sokolovského muzea historických předmětů v bunkru civilní obrany pana Jiřího Zubka. Po skupinkách jsme byli vpouštěni dovnitř a pan Zubko nás seznámil jak s vystavěnými předměty, tak se samotným bunkrem, jeho funkčností a historií. Podle vašich ohlasů se v bunkru líbilo, každý si tu našel to své.


před bunkrem

Muzeum historických předmětů bunkru civilné­ obrany

Soutěže

Druhá část sobotního programu byla koncipována jako orientačně-dovednostní. Už předem jsme upozorňovali, že se nejedná o žádný závod, což jste i v cíli poznali – nikdo nikde žádný čas nehlídal. Orientační část závodu byla dána tím, že každý dostal mapu s vyznačenými stanovišti a s úkolem dojet ze stanoviště 1 do stanoviště 7 a při tom ujet co nejméně kilometrů. Protože jsme ale nechtěli, aby tato část byla tak jednoduchá, zamíchali jsme pořadí stanovišť. A dva soutěžící se nachytali. O tom ale až ke konci. První a startovní stanoviště se nacházelo ještě v areálu muzea v bunkru. Zde každý vyfasoval hlavní mapu, průvodní list s principem soutěže a úkolem kdekoliv cestou natankovat dané množství paliva.

Samozřejmě přespolním přišla vhod mapka, jak se dostat ze Sokolova. A všem snad na cestu přišla vhod lahev minerálky a tatranka. Zároveň zde museli soutěžící odpovědět na dvě jednoduché otázky ohledně navštíveného bunkru.


Ádí­k fasuje občerstvení

cožeee???? takovej kus?

Druhé stanoviště bylo označeno v mapě jako číslo 4 a jednalo se o autobusovou zastávku ve Svatavě. Zde byl úkol pro soutěžící velmi jednoduchý, ale zároveň možná dosti překvapivý. Byla jim totiž Milínkem, jeho dcerou a Dzanglem zkontrolována povinná výbava vozidla.

Třetím úkolem, označeným jako stanoviště 6 bylo letiště u Krajkové. Zde se nacházely asi dva fyzicky nejnáročnější úkoly. První z nich měl na starosti Drobek s dopomocí Kocmana. Jednalo se o jízdu zručnosti, jež byla velmi přísně bodovaná. Nemluvě o nesmlouvavém časovém limitu. Druhý úkol na letišti byl vyměnit kolo. Úkol se prováděl na simulátoru, kolo bylo nezabržděné a šrouby extrémně dlouhé.

Čtvrté stanoviště, s označením 3, v lese mezi Krajkovou a Luby, skrývalo u lesního altánku Frooda v maskáčích a po zuby ozbrojeného airsoftovými zbraněmi. Každý soutěžící musel 10 střelami sestřelit co nejvíce terčů (šroubů z hlavy Audi 100). Cesta k tomuto stanovišti byla asi nejhorší z celé trasy, tak snad jeli všichni opatrně a nic si nerozbili.

Páté stanoviště, označení číslem 5, bylo malinko schované. Jednalo se o nádraží ve Vojtanově, kde těch nádraží je však více. Podle mapy, kde bylo přesně zakresleno, se však dalo bez problémů objevit. Zde ale šlo o velké osobní nádraží, jen před ním stála světle zelená dodávka Ferrorova táty. A v této dodávce se ukrýval ďábelský vynález – drátové bludiště. Úkolem bylo dostat se očkem ze začátku na konec bludiště bez toho, aby se očko dotklo vodicího drátu. A do toho byla soutěžícímu položena zapeklitá otázka „Z českého jazyka“ – zda je správně česky: „pět a sedm JSOU třináct, nebo pět a sedm JE třináct?“ Správně, je to dvanáct! Ale i tak se mnozí nachytali… A jiní se zasmáli a šup, už měli dotyk.

Šesté stanoviště, číslo 2, bylo ovládáno ZIPem a jeho drahou polovičkou. Nacházelo se u fotbalového hřiště ve vsi Libá. Jednalo se opět o stanoviště se 2 úkoly. První z nich byl již světově proslulý hod pístem, tentokrát ale ze 3 vzdáleností po 1 pokusu. Bylo to hodně těžké, málokdo alespoň jednou píst zasunul do válce. Druhým úkolem byla tzv. „zkouška dezorientace“ kdy soutěžícímu byly zavázány oči. Poté byl několikrát otočen kolem své osy načež musel ukázat rukou, kde má auto.

Sedmé, poslední stanoviště se nacházelo v restauraci Rudý Baron ( http://rudybaron.cz ) u rybníka Amerika ve Františkových Lázních. Zde se skrývali poslední soutěže a zde se taky soutěžící po náročné cestě mohli řádně posilnit výborným jídlem. Zdejší soutěže opanovala Magda s Jarkou a nápomocen jim byl i Martin_100, jež měl za úkol odečítat ujeté kilometry přijíždějícím soutěžícím. Prvním úkolem zde bylo sestavit puzzle v časovém limitu. Dále pak následovaly šrouby. 11 šroubů s různými závity (pravý/levý, M/W, různé stoupání atd…). Za každý správně našroubovaný v limitu 2 minut byly uděleny body. A následovala další poněkud nečekaná soutěž – zdravověda. Zde se někteří velmi zapotili! A potom to hádání, co je to za předmět – mnozí věděli k čemu to slouží, ale neuměli správně pojmenovat. Jediný VLK (táta PA_KO) věděl naprosto přesně, za což jej Magda velmi chválí.

A jak soutěže dopadly?

Večer po odklizení soutěžních stanovišť jsme se opět sešli v kempu a začali sčítat výsledky. Bylo toho mnoho, zvláště protože se všechno pro jistotu ještě kontrolovalo. Ale nakonec jsme se dopočítali a mohli vyhlásit.

NĚJVĚTŠÍ KUFRÁK, tedy ten, kdo v rámci orientační soutěže nejvíce zakufroval, se stal FURA. A to i přesto, že soutěž nedokončil. Zabloudil a vzdal. Do budoucna dostal cennou houkačku, aby si mohl zavčasu přivolat pomoc při bloudění. Čestným kufrákem, avšak bez věcného ocenění je pan VLK. Ten se svým autem dokázal na cca 70km dlouhé trati najet 181km! Ceníme si ale, že nevzdal a všechny soutěže nakonec zvládl. Obě tyto posádky se nechali zmást výše zmíněným zpřeházením pořadí stanovišť. A tak jeli ze Sokolova až do Libé (což je minimálně 50km), aby se pak vraceli zpět do Svatavy…

NEJVĚTŠÍ SMOLAŘ – tedy ten, kdo nasbíral nejméně bodů. Není to ostuda, někdo vždycky musí být poslední. Tentokrát tuto čest měl, jak řekl Frood: „člověk s příznačnou přezdívkou VOCAS.“ Za svou marnou snahu dostal pravý americký nůž speciálních jednotek zakoupený na tržnici.

NEJLEPŠÍ NAVIGÁTOR – tato cena možná byla ovlivněna odchylkou tachometru, ale podle čistého rozdílu na startu a v cíli těsně zvítězil KUNY1991, který trasu zvládl ujet v 68km. Za tento výkon byl oceněn historickou mapou (nedoporučujeme však používat v autě).

Třetí nejlepší v bodované části soutěží byl PJ. A dostal diplom. A pohár.
Druhý nejlepší byl Ales (což nikdo nečekal). Dostal to samé, ale větší a hezčí a cennější.
A vítězem se stal Jarin2 (který se mimochodem u nás na webu náhodou zaregistroval jen několik málo dní před samotným srazem).

Součástí vyhlášení vítězů bylo i představení VW OLDIES FOSCHEN STAR, na kterou si budou vítězové v naších soutěžích vždy na dalším srazu přidávat zlaté plakety se svým jménem. Nyní tuto čest měl Milínek, který vyhrál v soutěžích na srazu předchozím v Krucemburku.

NEJELEGANTNĚJŠÍ STAŘEŠINKA, tj. ocenění za nejhezčí auto na srazu. Nevybíráme jen podle stavu naleštění plechů, ale celkový stav násobený stářím. Zde nebyla volba jednoduchá. Sjelo se mnoho krásných aut, ale co se věku a stavu týče, vedly německé posádky. Z nich jsme také nakonec vybrali krásně zachovalého Passata B1, jehož majitelem je TOMMY.

Zbytek soboty již probíhal v duchu hodování se steaky a popíjení piva. Klábosilo se dlouho do noci, jak kdo zvládal. V neděli se již naše setkání chýlilo ke konci a účastníci srazu se postupně rozjížděli do různých koutů naší země. Přátelé z Německa zůstali ještě chvíli v kempu, když jsme se vytratili v konstelaci Ales s Helenkou, Martin_100 a já směr Františkovy Lázně, kde jsme navštívili nedalekou přírodní rezervaci SOOS.


Ales, Helenka a martin_100 obdivují­ bahno

Helenka železničářka

Poděkování

Tento sraz byl zatím jeden z nejnáročnějších a jsme rádi, že se do příprav i průběhu soutěží zapojili i další. Každá, byť drobná pomoc má svou cenu a my jsme za ni rádi. Sami bychom to takto již nezvládali. Velké díky patří Kocmanovi a Magdě za pomoc při srazu i v samotné přípravě. Milínkovi za gril a pomoc se soutěžemi. Jarce za pomoc se soutěžemi a s kasou. Pa_kovi, Zipovi s jeho drahou polovičkou, Ferrorovo tátovi , Martin_100 a Dzanglovi za pomoc při soutěžích. Alesovi za pomoc s překladem některých textů do němčiny. Z vnějšku děkujeme restauraci RUDÝ BARON ve Františkových lázních za poskytnutí salonku pro soutěže a panu Jiřímu Zubkovi za spolupráci, ochotu a prohlídku jeho muzea v bunkru.

                                                                                                   
Tato fotogalerie nemusí být kompletní a je zobrazena jen v detailu.


Naši partneři

Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz
 
Copyright © VW OLDIES club o.s. :: V roce 2009 vytvořil Ferror - ferror( at )seznam.cz
Icons from: http://www.famfamfam.com , http://grafika.profitux.cz